Encyklopedie automobilů a historie automobilek
Neděle, 19. 11. 2017

Archív

Renault Thalia 1.5 dCi 47 kW

V létě roku 2008 jsem se po dlouhém přemýšlení a kalkulování rozhodl pro koupi nového auta. Vybírání bylo nesnadné, hlavními kritérii byly nízká spotřeba a velký kufr pro převoz kočárku. Po dobré zkušenosti s Renaultem Clio jsem zvolil jeho tříprostorový klon Thalia s motorem 1.5 dCi.

Za barvu jsem nechtěl připlácet a zvolil jsem základní červenou „Vif“, červenou mám rád a na silnici je dobře vidět. Zároveň tolik nepřizná špínu na laku. Jedinou tehdejší příplatkovou výbavou, kterou jsem zvolil, byla přední mlhová světla a zamykání řadicí páky. Vše ostatní včetně klimy, dálkového centrálního zamykání, předních el. oken, klimatizace a palubního počítače obsahovala v roce 2008 akční verze Alizé, kterou jsem si vybral.

Jelikož často jezdím delší trasy, nechtěl jsem na cestách trápit maloobjemovou dvanáctistovku o výkonu 55 kW, které chybí točivý moment a výkonná čtrnáctistovka by vyšší spotřebou provoz více prodražovala. Dieselový motor jsem nikdy neměl a jeho moderní maloobjemové varianty jsou dnes „in“. Papírové hodnoty motoru mnoho neslibují, ale jízdní realita je věc jiná. Zrychlení na 100 km/h je úměrné výkonu, ale brzdou provozu nejsem. Elasticita agregátu profituje z nízké hmotnosti okolo jedné tuny. V kopci má dostatek síly, hlavně trojka a čtyřka. Na dálnici se dá celkem běžně udržovat cestovní rychlost okolo 150 km/h, maximum, kterého jsem dosáhl bylo tachometrových 185 km/h (dle GPS 175 km/h). To už ovšem roste spotřeba, kterou jinak není problém držet okolo 4 l/100 km. Ta dlouhodobá se u mě pohybuje okolo 4,5 l, a to včetně občasných jízd s přívěsnýmvozíkem. Pokud pro vás je spotřeba prioritou, tak vězte, že za jeden víkend jsem si při troše snahy po 150 km ježdění odečetl z palubního počítače průměrnou spotřebu ve výši 3,5 l nafty na 100 km.

Jízdní vlastnosti ovlivňuje primární zaměření vozu na horší silnice na východ od našich hranic. Automobil se v zatáčkách více naklání, ale stopu drží poměrně statečně. I přes dlouhý zadní převis se ale nechová záludně. Při jízdě vás ale podvozek hýčká pohodlím, odhlučnění motoru je poměrně dobré. Převody se řadí na francouzské auto celkem přesně, řadička ale ve své dráze překonává mírný odpor. Použité pneumatiky 175/65 R14 jsou dobrým mixem komfortu a solidních jízdních vlastností. Hydraulický posilovač řízení zprostředkovává celkem slušnou vazbu s předními koly, rejd je dostatečný a i ve městě se s vozem manévruje poměrně lehce.

Interiér je poplatný době vzniku, ale i tak se nemůžu ubránit tomu, že patří k celkem velkým, vzhledem k dnešní automobilové produkci. Přední sedadla jsou měkčí a pohodlná, v zatáčkách překvapivě dobře drží tělo. Možná, že by mohl být o něco delší sedák, ale ani po dlouhých přesunech okolo 700 km denně mě po týdnu ježdění ve Francii a v Německu nebolela záda. Za sebe si při svých 185 cm sedám hůře, ale pokud se o stejný manévr pokusím třeba  v novém VW Polo, Seatu Ibiza či Fordu Fiesta, tak tam si při přibližně stejné poloze za volantem za sebe vůbec nesednu, místo není ani pro kolena ani na hlavu. Před deseti lety zřejmě žili větší lidé. Zadní lavice je vhodnější spíše pro menší pasažéry, trojice míst ale má k dispozici tříbodové bezpečnostní pásy. Materiály v interiéru jsou jednoduše udržovatelné, přístrojová deska je sice z tvrdých plastů, ale dobře slícovaná. Její design jsem si vylepšil lakem v barvě karosérie, už jsem tímto způsobem zútulnil několik automobilů a domnívám se, že jsem již dosáhl téměř profesionální úrovně za cenu výrazně nižší než stojí prodávané polepy. Hlavní předností malého sedanu je obrovitý kufr, kočárek v něm nezabere ani polovinu a ještě se nestalo, že bych něco neodvezl, protože se to nevešlo.

Prozatím jsem s autem najel 67000 km. Těsně před hranicí 50 000 km mě pozlobila zadní bubnová brzda. Zadní pakny používají nalepené obložení a to se rádo utrhne. V mém případě se tomu stalo kvůli nadměrnému opotřebení. Kolo se zahřívalo, jelikož se utržené obložení zaseklo uvnitř bubnu. Oprava vyšla na 1700 Kč v neznačkovém servisu. Po 53 000 km mi praskla přední žárovka H7, o deset tisíc km později odešla i ta vyměněná a v mezičase i žárovička podsvícení středového panelu klimatizace. Servis jsem omezil na výměny oleje po 15000 km, jinak auto nic nepotřebuje. Cena prvních dvou prohlídek v autorizovaném servisu nikdy nepřesáhla 3500 Kč. Celkově jsem s thalií spokojen, splňuje má očekávání a klidně bych si ji v podobné životní situaci koupil zase. Dieselová top verze sice byla dražší, ale ekonomika provozu je mimořádná. V nové generaci se už ale diesel nedodává.


TOPlist