Encyklopedie automobilů a historie automobilek
Středa, 13. 12. 2017

Archív

McLaren Automotive

Společnost McLaren z britského Wokingu přenáší do svých výjimečných supersportů technologie z Formule 1.

  Ron Dennis založil a následně posunul McLaren mezi tradiční týmy F1, britská stáj má za sebou mimo jiné i účast  v dalších disciplínách motoristického sportu, jakými jsou Can-Am, Indy car či závody Le Mans.  Divize skupiny McLaren, zabývající  se malovýrobou špičkových supersportů, nese název McLaren Automotive.

  Pod prvním automobilovým počinem s názvem McLaren je podepsán samotný Bruce McLaren, který v letech 1968 – 69 stvořil ve své továrně v britském Colnbrooku závodní automobil v civilním hávu, který nesl označení McLaren M6 GT.

McLaren M6 GT

Vůz s karoserií kupé byl konstruován s ohledem na velmi nízkou hmotnost, která dosahovala pouhých 725 kg. Do trubkového šasi byl osazen vidlicový osmiválec Ford 5.7 l o výkonu 370 k, který umožňoval zrychlení z 0 na 160 km/h za osm sekund. Brucovou ideou byla výroba automobilu, který může být lehce upraven pro účast ve 4. skupině sportovních vozů sezóny 1969, ve které by mohl bojovat se speciály značek Ferrari, Porsche nebo Alfa Romeo. FIA ale nakonec změnila pravidla a pro účast v šampionátu vyžadovala výrobu 50 ks série modelu. To bylo pro malou společnost příliš a projekt v roce 1970 definitivně pohřbila McLarenova smrt v Goodwoodu. Další automobil se značkou McLaren vyjel až po dvaceti letech, čekání na něj se ale vyplatilo.

McLaren F1

  McLaren F1 se totiž stal mezi sportovními vozy legendou, šlechtila jej výjimečnost ať už cenová či výkonová. V roce 1989 vznikla nová společnost McLaren Cars. Její spolumajitelé Ron Dennis a Mansour Ojjeh zadali šéfkonstruktérovi Gordonovi Murrayovi nelehký úkol postavit automobil, který bude mezi supersporty nejrychlejší a nejlépe ovladatelný. A ačkoli McLaren neměl ani kapacity ani zkušenosti potřebné pro vývoj silničních vozů, podařilo se mu vytvořit stroj stanovující měřítka téměř ve všech parametrech. Při diskuzích o novém supersportu byly určeny stěžejní proporce – hmotnostní limit 1118 kg nebo konstrukce s volantem a sedadlem řidiče uprostřed a dvěma místy po jeho boku. Pod nízkou hmotnost vozu se podepsalo zejména využití kompozitového šasi , v automobilovém průmyslu použitého vůbec poprvé pro silniční vůz. Ruční výroba v autoklávech byla velmi zdlouhavá, kompozitové díly pro jeden automobil trvalo zkompletovat  3500 hodin. Dalších 2500 hodin bylo potřebných k finální montáži supersportu ve Wokingu.

McLaren F1 GTR

  Supersport potřebuje výkonný motor a pro McLaren F1 to platilo dvakrát. Nelehkému zadání britské společnosti dokázala vyhovět bavorská automobilka BMW, když během devíti měsíců roku 1991 postavila zbrusu nový atmosférický V12 se čtyřventilovou technikou o objemu 6,1 l, s výkonem 627 k a točivým momentem 651 Nm. První sériový kus byl veřejnosti představen před GP Monaka 1992. S hmotností 1140 kg byl F1 lehčí nežli kterýkoli z konkurentů, zrychlení z 0 na 100 km/h zvládl za 3,2 s. McLaren rovněž postavil devět exemplářů závodní, o devadesát kilogramů lehčí verze GTR, kterou nasazoval v šampionátu GT1 a v Le Mans.

McLarenu F1 GTR se ve francouzské čtyřiadvacetihodinovce podařilo v roce 1995 zvítězit, přičemž od 30. let to bylo poprvé, kdy v závodě vyhrál automobil, postavený původně pro silniční provoz. Toto vítězství nebylo dílem štěstěny, další vozy týmu z Wokingu obsadily třetí, čtvrté, páté a třinácté místo. Triumf v legendárním závodě oslavil McLaren speciální edicí F1 LM, která zhubla na 1062 kg, motor byl posílen na 680 k a 703 Nm a exteriér ozvláštňovala oranžová barva odstínu Papaya.

  V roce 1998 opustil továrnu ve Wokingu poslední ze 107 exemplářů typu F1, McLaren se ale brzy vrhnul na další automobilový projekt. Spojil v něm své síly s Mercedes-Benzem, který navrhl základní rysy nového modelu a dodával pro automobil prostřednictvím dceřiné firmy AMG pohonné agregáty.

Mercedes-Benz SLR McLaren

Model Mercedes-Benz SLR McLaren byl především výkonným GT, které kombinovalo nejnovější bezpečnostní a komfortní standardy s vysokými jízdními výkony.  Poprvé se představilo v roce 1999 jako koncept Mercedes-Benz SLR Vision Roadster na detroitské Motor Show, oficiální premiéra hotového vozu se uskutečnila o čtyři roky později na IAA ve Frankfurtu.

  K pohonu Mercedes vybral přeplňovaný V8 AMG o objemu 5.4 l, který disponoval výkonem 626 k a točivým momentem 780 Nm. Agregát byl kvůli téměř ideálnímu rozložení hmotností v poměru 49:51 uložen podélně za přední nápravou, zajímavostí bylo vyvedení koncovek výfuků na bocích prahů. Zadní kola byla poháněna prostřednictvím pětistupňové automatické převodovky AMG Speedshift R, přičemž sprint z 0 na 100 km/h trval 3,8 s a max. rychlost ležela na hranici 332 km/h.

McLaren SLR 722 Roadster

O zpomalení se staraly neúnavné karbon-keramické brzdy. Na palubě nechyběly komfortní a bezpečnostní prvky jakými jsou dvouzónová klimatizace,  dvoustupňová airbagy či brzdová soustava bez mechanické vazby s pedálem AMG Sensotronic.

V roce 2006 vznikla stopadesátikusová limitovaná edice 722 Edition, upomínající na vítězství Sira Stirlinga Mosse v legendárním závodě Mille Miglia. Prodávala se i otevřená verze SLR Roadster a produkci modelu zakončila v prosinci 2009 edice SLR Stirling Moss.

  McLaren toužil navázat po spolupráci s Mercedes-Benzem  na svůj úspěšný F1.  Vyvinul proto vlastní model MP4-12C, jehož detaily byly odhaleny v roce 2010.

McLaren MP4-12C

Dvousedadlový stroj pohání benzinový motor V8 3.8 l biturbo, který byl vyvinutý společně s firmou Ricardo. Agregát s kódovým označením M838T disponuje maximálním výkonem 600 k při 7000 ot./min. a točivým momentem 600 Nm, vrcholícím v pásmu 3000 – 7000 ot./min. Motor se dá točit až do fantastických 8500 ot/min. Na 100 km/h zrychlí za 3,3 s (3,1 s se speciálními pneumatikami Corsa), na 200 km/h akceleruje za 9,1 s (resp. 8,9 s pneumatikami Corsa). Maximální rychlost činí 330 km/h.   Převodovka modelu MP4-12C je sedmistupňová SSG a nabízí trojici jízdních modů Normal, Sport a Track. Stejně pojmenovaná nastavení nbízí i adaptivní odpružení automobilu, oba systémy ale nejsou softwarově svázány. Karbonové šasi MonoCell váží pouhých 75 kg. Suchá hmotnost činí v odlehčené variantě pouhých 1301 kg.

McLaren MP4-12C

Foto: McLaren, Wikipedia

Napište reakci

TOPlist