Encyklopedie automobilů a historie automobilek
Středa, 26. 7. 2017

Archív

Ferrari Testarossa

Model Testarossa vznikl za zdmi studia Pininfarina a brány továrny Ferrari v Maranellu opouštěl mezi roky 1984 až 1991, posléze v podobě modelů 512 TR a 512 M (1992 – 1996). Celkově bylo vyrobeno téměř 10 000 kusů řady Testarossa, čímž se zařadila mezi nejvíce vyráběné modely značky.


Studio Pininfarina dostalo zakázku na vývoj dvanáctiválcového Ferrari s chladiči na boku po vzoru závodních aut v roce 1982. Výstavní premiéru si pak řada Testarossa odbyla na Pařížském autosalonu v roce 1984. Svůj název (testarossa znamená v Italštině červená hlava, pozn. aut.) dostala za červené hlavy svého dvanáctiválce typu boxer. Ferrari chtělo společně s Pininfarinou odstranit při vývoji Testarossy problémy jejího předchůdce – modelu 512i Berlinetta Boxer z roku 1981. Toho trápila vysoká teplota v kabině (zapříčiněno vedením chladicího média od motoru, umístěného před zadní nápravou ke chladiči vpředu) a malé úložné prostory.

Testarossa byla navržena větší než 512 BB, byla širší (1976 mm) a měla o 64 mm delší rozvor (2550 mm), což mimo jiné pomohlo ke zvětšení zavazadelníku vpředu a k vytvoření dalšího úložného prostoru za sedadly. O cca 1,5 cm se rovněž zvýšil prostor pro hlavy cestujících. Místo jednoho chladiče vpředu dostala Testarossa dvojici chladičů na boku karoserie, ke kterým přivádělo vzduch typické žebrování. Díky tomuto řešení byla zadní část širší nežli přední, což přispělo ke zvýšení stability a ovladatelnosti. Zajímavým unikátem prvních kusů řady Testarossa bylo vysoké umístění jediného vnějšího zpětného zrcátka na straně řidiče.

Podobně jako předchůdce používala Testarossa dvojité trojúhelníkové závěsy kol, Ferrari zlepšilo trakci zavedením zadních ráfků o šířce 10 palců. Pohonný řetězec byl rovněž evolucí řady 512 BB. Podélně uložený celohliníkový dvanáctiválcový motor s plochým uspořádáním válců (boxer), čtyřventilovou technikou a mazáním se suchou skříní měl objem 4942 cm3 a kompresní poměr 9,2:1, rozdílné bylo použití hlav motoru se čtyřventilovou technikou, které byly vyvedeny v rudé barvě. Motor disponoval výkonem 396 k při 6300 ot./min. a točivým momentem 490 Nm při 4500 ot./min. Palivo dodávala dvojice vstřikovacích systémů Bosch KE Jetronic, každé pro jednu řadu válců. Motor byl chlazen kompaktních chladicím systémem s dvojicí chladičů, umístěných na bocích za dveřmi a jednou vodní pumpou. Maximální rychlost vozu atakovala hranici 290 km/h.

512 TR

Model 512 TR byl přímým pokračovatelem řady Testarossa. Jeho motor o objemu 4.9 l byl v základnách rysech koncepčně shodný s předchůdcem, zpevněn byl jeho blok. Motor disponoval výkonem 434 k při 6750 ot./min a točivým momentem 491 Nm při 5500 ot./min. Konstrukční změny se týkaly použití válců s povrchem z Nikasilu, nově zkonstruováno bylo sání motoru, agregát dostal vstřikování Bosch Motronic 2.7, jiné písty, větší sací ventily, větší kompresi a přepracován byl i výfukový systém. Výsledkem úprav byl hlavně lepší průběh točivého momentu a lepší akcelerace. Vylepšena byla i aerodynamika vozu a stylistické úpravy přiblížily design modelu 512 TR tehdy vyráběnému modelu 348. Jízdní vlastnosti vylepšilo nové nastavení tlumičů, větší brzdové kotouče a posilovač řízení s rychlejší odezvou. Přepracován byl i interiér, změněny byly ovladače ventilace a středová konzole byla oddělena od přístrojové desky.

F512 M

Řada F512M byla další evolucí modelu 512 TR. Motor byl lehčí než u předchůdce, změněny byly spalovací komory a výfukový systém. Po úpravách disponoval výkonem 446 k při 6750 ot./min a točivým momentem 500 Nm při 5500 ot./min. Upraven byl mimo jiné přední nárazník, výklopná světla byla nahrazena světlomety s čirými průzory. Zadní velkoplošné lampy byly nahrazeny kruhovými. V interiéru nedošlo oproti 512 TR k tolika změnám, do standardní výbavy se dostala klimatizace. Hlavice řadicí páky dostala chromovaný povrch, pedály dostaly hliníkové odvrtané plošky.



Napište reakci

TOPlist